MARION DE ARTOIS

Jméno a příjmení: Marion de Artois

Věk a datum narození: 17. června, 19

Funkce: Student

Obor: Dvorní dáma

Bodování: 0b

Rodná země: Francie

Faceclaim: AnnaSophia Robb

Zájmy: Cestování, turistika, čtení, zpěv, historie, malování, hudba, divoké akce

Charakteristika: Marion vás pravděpodobně upoutá na první pohled. Hlavní úlohu v tom hrají její kudrnaté světle blond vlasy, které opravdu nemá každý. Jinak svou výškou příliš nevyčnívá, je štíhlá, ne však drobná. Vzhledem ke své vyzáži anděla by asi působila dosti křehce nebýt její tváře, která svým výrazem působí snad vždy rozjíveně a nespoutaně. Přesně taková také je. Nesnáší stereotyp. Pořád musí něco podnikat a vymýšlet. Svůj odpor k noblese, eleganci, uhlazenosti, spořadanosti a zejména společenským konvencím dává jasně najevo kdykoli může. Hlavně tedy svým oblečením. Korálky, barevné šátky, rozevlátá sukně, potrhané kalhoty, volná trika, džísky a především její milované, všudypřítomné a neskutečně odebrané conversy. Vůbec se spíš zdá že na sebe odmítá vzít cokoli co nevypadá aspoň trochu obnošeně. Když se jí na to zeptáte, odpoví, že nosí to, co se jí líbí. Její svobodomyslnost ji nezřídka zavede do maléru, ale stojí si za svým. Nepříliš dobrou vlastností je také její nezodpovědnost. Nedokáže udělat v podstatě nic, co se po ní chce. A taky lenost. Jejím heslem je co můžu udělat zítra, přeci nebudu dělat dnes. Neustále na něco zapomíná a často může působit dost zmateně. To se nachází ve své říši fantazie a opovažte se ji rušit. Jinak je velmi laskavá. Pomoc by neodmítla ani nejhoršímu nepříteli a v každém vždy vidí to dobré. Její přátelé říkají: ten, koho ona nema ráda by se nad sebou měl už vážně zamyslet, protože to je nejspíš jeden z nejhorších lidí na planetě. Je veselá, ráda se baví a silnou stránkou je také její empatie. Vždy ví co říct. Ostatním nerada ubližuje, což bohužel občas vede k tomu, že si svůj názor nechá pro sebe, každopádně většinou je velice upřímná. Miluje život a probíhá jím jako úplný blázen, který nikdy neřeší co bude zítra. Chce prostě žít a dělat jenom to, co chce, ne co musí. Někdy je to v rozporu s její ohleduplností k ostatním. To pak hledá kompromisy. Zakládá si na emocích, rozum má pro ni pramalé slovo. Což je další věcí která ji občas vede nevyhnutelně do záhuby.

Historie: Marion se narodila jako první, poslední a nechtěné dítě bohatého francouzského šlechtice a jeho upjaté ženy. Najali jí kojnou, kterou prověřili úkolem držet jejich dceru co nejdál. Sova uměla chodit a mluvit, poslali ji na venkovské sídlo k jejím prarodičům. Ti se jí narozdíl od nich ujali s velkou radostí a vychovali ji v duchu svobodomislnosti a lásky k bližnímu. Její život byl od té chvíle jedno velké štěstí. Přes den lítala po venku s dětmi z vesnice, po večerech ji babička četla pohádky a děda učil hrát na klavír a brnkat na kytaru. Jak dospívala, našla si postupně partu těch nejlepších a nejopravdovějších přátel jaké člověk může mít. Oni, a její prarodiče jsou pro ni nejmilovanějšími bytostmi na zemi. Její rodiče ji navštěvovali sotva jednou za rok a nikdy jí neopoměli říci, jak špatně se chová a jakou jim dělá ostudu. Jenže vzhledem k tomu, že si k nim nikdy nevypěstovala ani to nejmenší citové pouto, jí to bylo ukradené. Se svými přáteli podnikala nejrůznější akce, od těch, kdy se ráno všichni vzbudili a neměli nejmenší tušení, co se dělo, přes koncerty až po prolézání nejrůznějších lesů, nejdříve Francie a pak celé Evropy, s krosnou na zádech. Když přišla od otce zpráva, že nastoupí na akademii v Brazílii na obor dvorní dáma, nijak ji to nevzrušilo a prohlásila že to ani náhodou. Pak s ní však promluvila její babička, která si přeci jenom říkala že z téhle bohémky by jednou něco mohlo být, a Marion souhlasila, že ty čtyři roky nějak zvládne. Rozloučila se s přáteli, slíbila psát hodně dopisů, sbalila kytaru, půlku zámecké knihovny a pár kousků ze svého podivného šatníku a vydala se za dobrodružstvím.