GABRIELLE ANNA CELEST

Jméno a příjmení: Gabrielle Anna Celest

Věk a datum narození: 27. července, 19

Funkce: Student

Obor: Dvorní dáma

Bodování: 0b

Rodná země: Skotsko

Faceclaim: Anna Sophie Everhard

Zájmy: Čtení, šití, kino, kresba, procházky, spánek, pivo, sýr

Charakteristika: Gabrielle byla odjakživa vychovávána ve velké rodině, která naprosto pohrdala všemi níže postavenými lidmi. Mladá dívka to pak považovala za ten největší paradox na světě, protože si její vysoce postavený otec - vévoda - vzal naprosto obyčejnou služku, která dříve sloužila jeho matce. Navzdory své rodině dokázala Gabbi odolat nátlaku a považovala všechny lidi za sobě rovné. Nejvíce si zakládá na důvěře. Tu její sestry ztratily už ve velmi útlém věku (a nějak se nezdá, že by se ji snažily znovu získat). Často dá na první dojem, proto není dobré si ho u ní nějak pokazit. Získat si její důvěru a respekt není jednoduché, i někdo výše postavený si ho musí zasloužit. Řídí se jednoduchým mottem: "Až si zasloužíš moji úctu, pak ti ruku podám". Její největší předností je vnitřní síla. Vzhledem k tomu, pod jakým tlakem prožívá (nebo spíš přežívá) celý svůj život, je až s podivem, že ji nic z toho nikdy nedokázalo zlomit. Odvahy vždy měla na rozdávání a strachu jen opravdu málo. Moc dobře ale ví, že odvaha není jen nedostatek strachu, ale i přesvědčení, že je tu něco důležitějšího. Všechno jednou končí a i Gabbi konečně dostudovala na střední škole. Přestože nikdy nebyla žádnou premiantkou, v některých předmětech, jako jsou například cizí jazyky či matematika, při závěrečných zkouškách přímo excelovala. I díky tomu se nakonec rozhodla, že nastoupí zde na škole. Mimo jiné také proto, že odmítala trávit delší čas doma ve Skotsku (pokud se tomu dalo říkat domov). Co na tom, že se její život podobá Popelčinu? Během roku se zdá být šťastná a snad brzy najde někoho, komu na ní bude záležet. Dokáže být neuvěřitelně klidná, čímž leckdy vyvede ostatní lidi z míry. Mnohdy se jí avšak povede neuvěřitelně vybouchnout, což její otec vždy přisuzoval barvě jejích vlasů. Nezkrotná jako oheň, ale chladná jako led.

Historie: Psal se rok 1998, když se do rodiny, která už disponovala sedmi dětmi, narodila malá holčička. Jako jediná z dcer zdědila matčinu krásu, povahu i její typicky skotské rusé vlasy, proto po ní získala druhé jméno. Když o několik dní později přišla Anna na následky vnitřního krvácení o život, rodina se rozhodla přestěhovat se Anglie a poslat starší dvojčata do internátní školy, aby šla ve stopách svého otce. Gabrielle odjakživa vyrůstala ve stínu svých sester. Od chvíle, kdy se naučila vnímat své okolí, si všímala, jakou lásku věnuje otec starším dcerám. Přestože Luisa nebyla příliš dobrá ve škole, Chloe připomínala spíš sud než mladou dívku a Rosalia se uměla jen přihlouple usmívat a nadávat, získat si otcovu přízeň pro ně nebyl žádný problém. Celé dětství, respektive každé prázdniny, trávila Gabbi schovaná v ložnici svých bratrů, protože měla ze sester strach. Mnohem radši spala u chlapců na staré matraci než ve své posteli pod palbou urážek. Jediný, kdo ji dokázal před dívkami uchránit, byl Louis, nejstarší z bratrů. Jakmile do internátní školy zmizel i pátý ze sourozenců, Matt, a hned nato i Sean s Johnem, začala se osmiletá Gabbi potýkat s otevřenou nenávistí ze strany otce. Zrzka poprvé v životě zatoužila po přítomnosti Luisy, Chloe a Rosaliy. Nevěděla, proč jsou k ní otec i sestry tak krutí, ale dokud doma zůstával alespoň jeden bratr, dalo se to přežít. Louis a Luisa zanedlouho dostudovali, a čím méně času zbývalo také do návratu Chloe, tím víc se přibližoval Gabriellin vytoužený odjezd. Když jednatřicátého srpna 2009 v doprovodu Rosaliy, Matta, Seana a Johna poprvé nastoupila na vlak mířící do institutu, nemohla uvěřit svému štěstí. Strávila celé čtyři roky v institutu, a to včetně prázdnin, aniž by dostala jedinou zprávu z domova. V červnu roku 2013, těsně po ročníkových zkouškách, dorazila do školy nečekaná návštěva. Chloe a Matt přijeli, aby vzali své mladší sourozence domů. I když už vlastně žádný domov nebyl. Tehdy se Gabbi dozvěděla pravdu. Přesněji řečeno - několik pravd. Dozvěděla se, že otec umírá. U jeho smrtelné postele se sešlo sedm jeho dětí a dívka si uvědomila, že chybí Louis. Zemřel, když strhnul nějaké děvče z kolejí. Toho dne také vyšlo najevo, proč k ní byl otec vždy tak krutý. "Vinil jsem tě z její smrti. Jsi jako ona ve všech směrech, ubližoval mi byť jen jediný pohled do tvých očí, Gabrielle. Do jejích očí." První slova, která k ní kdy s láskou v srdci pronesl, byla zároveň jeho poslední. Na otcovo přání se nejstarší Luisa stala opatrovnicí nezletilé Gabbi a spolu s ostatními sourozenci se o rok později obě vrátily do rodného Skotska.