FERGUS LAURAINE MCKENZIE

Jméno a příjmení: Fergus Lauraine McKenzie

Věk a datum narození: 25. června, 20

Funkce: Student

Obor: Princ

Bodování: 0b

Rodná země: Skotsko

Faceclaim: Killian Donnelly

Zájmy: Hudba, zpěv, knihy, bádání, filozofie, debatování, historie, šachy, strategie, divadlo, architektura, fyzika, chemie, posezení s přáteli, golf, programování, počítače, gaelština, grilování, snowboard, investování, paintball, technika, kulečník, šipky, cyklistika.

Charakteristika: Když se řekne Skot, představíte si bledého zrzka s modrýma očima? Pak vás zajisté Fergus, alespoň v tomto ohledu nezklame. Jsou to typické znaky, kterým se ani on nevyhnul. Rozhodně se nedá označit jako hezounek nebo vysněný princ mnoha dívek. Přesto má své charisma, kterému snadno přijdete na chuť. Nosí kratší sestřih svých zrzavých vlasů, často rozdělený na patku, ale nikterak víc svůj účes neřeší. Přes vyšší čelo můžeme sklouznout k obočí. Akorát husté, umístěné trochu dál od sebe, pomyslně upozorňující na nos. Nos nemá moc dlouhý, ani přehnaně krátký, postupně se rozšiřuje, ale neočekávejte žádnou velkou bambuli. Nesmíme zapomenout na oči. Oči má tmavě modré, jako je hladina moře, nebo nebe při stmívání. Ovšem na přímém světle mu zazáří, jakoby v očích měl ukryté safíry. Zastavíme se u rtů. Ty má velmi úzké, a zatímco spodní ret je krásně vykrojený, horní se rozpíjí do ztracena. Obličej má spíše oválný a bradu širší. Občas lze na jeho tváři najít strniště, když se mu zrovna nechce holit. Jeho vousy nejsou (jak jinak?) než zrzavé. Krom nich ale jeho tvář nehyzdí žádné nedokonalosti. Fergus je poměrně vysoký muž, po světě se nosí se svými sto osmdesáti pěti centimetry. Za takovou výšku vděčí zejména svým dlouhým nohám. Postavu má spíše hubenou, sportovní, a přestože nenaleznete zrovna moc svalů, tělo má pevné. Záda nosí rovná, jakoby spolkl pravítko. Když chce, dovede se pohybovat s neskutečnou grácií. V oblečení volí spíše elegantní styl. Nechybí sice ani džíny a trika jedné barvy, přesto se nejčastěji pohybuje ve společenských kalhotách a v košili. Košile, saka, vesty, kabáty, kravaty, to vše obléká často a vlastně velmi rád. Když Fergus mluví, rozhodně nezapře skotský akcent. Zkrátka nemluví anglickou angličtinou a nikdy se o to nebude ani pokoušet, to spíš přihodí nějaké prvky gaelštiny. Hlas má spíše vyšší, ale stále mužný a nedá se mu odepřít pěkné zabarvení. Zejména pak při zpěvu se jeho hlas poslouchá více než hezky. 

Fergus je zdrženlivým a klidným člověkem. Rád přichází věcem na kloub - zvědavost je jeden z jeho nejsilnějších pudů. Chce vědět, jak svět drží pohromadě, a co je jeho podstatou. O mnoho víc ke svému štěstí ani vlastně nepotřebuje, protože je to skromný člověk. Kdyby nebyl princem, zcela jistě by se jeho kariéra ubírala směrem matematika, filozofa či počítačového specialisty. Ale on přesto je filozofem. Má badatelskou dušičku, která si často pokládá otázky spojené s existencí života, světa i jeho samotného. Rozpory nebo nelogičnosti patří mezi jeho noční můry. Principy a struktury je schopen zachytit i chápat svým ostrým rozumem rychle a komplexně. Zajímají ho především základní zákonitosti a teoretické poznatky. Nejde mu bezpodmínečně o to, aby výsledky realizoval v praxi, a ani aby se o své myšlenky podělil s přáteli. Fergus pracuje rád v klidu a sám pro sebe. Jeho schopnost soustředit se je výraznější než u všech ostatních. K novým informacím se staví otevřeně a se zájmem. 

Všední záležitosti Ferguse prakticky nezajímají - působím dojmem "roztržitého profesora". Jeho pokoj a pracoviště vypadají chaoticky, a zabývá se banalitami tělesných potřeb jen tehdy, když už je to nevyhnutelné. Uznání pro něj nehraje prakticky žádnou roli, na sociálních vztazích je v pravém slova smyslu nezávislý a je velmi samostatný. Zatímco na první pohled vzhledem působí velmi sympaticky a přátelsky, tento pocit trvá jen do doby, než otevře pusu. Někdy může totiž na ostatní působit arogantně nebo snobsky - i proto, že se nijak nebojí vytasit svou drsnou (i když oprávněnou) kritiku a ani své neotřesitelné sebevědomí nedrží pod pokličkou. Většinu času ke všemu přistupuje klidně a je jen málo situací, které by ho dovedly rozčílit. Je až obdivuhodné, jak si dokáže zachovat klid, chladnokrevnost a soustředěnost za každé situace. To ale neznamená, že se nedá vyvést z míry. Jeho výchova udělala své. Iritují ho hloupí lidé, nerad s nimi ztrácí čas. Ovšem, jestli něco dokáže Ferguse dopálit pak spojitosti ohledně Anglie. Kdo si ale získá jeho respekt a zájem, najde v něm duchaplného a velmi inteligentního partnera. V rozhovorech dokáže okouzlit svým vynikajícím pozorovacím nadáním. Nedá se mu odepřít humor. Pokud je mezi svými směje se nahlas a směje se rád. Jeho vtipy obsahují všechno, sarkastické narážky, slovní hříčky, černý humor, tomuto Skotovi není nic svaté, vlastně ani to svaté. 

Dal by se označit spíše za introverta. Schopnost jednat s ostatními, pracovat v týmu a trvale si vyměňovat informace je jen omezená. Mnohem raději pracuje sám a nerušeně se věnuje svým myšlenkám. Mezi ním a ostatním bývá většinou kritická vzdálenost. Ne jednu stranu mu to umožňuje být ostrým a nepodplatitelným pozorovatelem života, kterým je, ale na druhou stranu, tuto vzdálenost dokáže překonat jen velmi málo lidí. Neklade velký důraz na to, aby se s ostatními podělil o svůj myšlenkový svět. Zpravidla stačí, když si okolnosti vyloží sám nebo když porozumí tomu, čemu porozumět chtěl. Trvalé a v jeho očích většinou mělké tlachání okolí, jej spíše rozčiluje. 

Nové informace nasává jako houba a jeho paměť je přímo legendární. Co se jednou naučí, nikdy nezapomene. Pokud to není z nějakého důvodu natolik nedůležité, že je lepší to ze své datové paměti vymazat. Kreativní řešení problémů a rozvoj inteligentních vizí budoucnosti patří mezi jeho nejsilnější stránky. Současně je nejostřejším a nejracionálnějším kritikem vlastních nápadů. Každý jednotlivě zkoumá a při nejmenší známce rozporů nebo nelogičnosti ho opět zahazuje. Realizaci vlastní nápadů přenechává v běžném životě většinou ostatním a namísto toho se raději obrací k novým teoretickým úvahám. Však bude jednou králem, on zadá úkoly a ostatní je splní. Nenávidí také titěrnou práci a nerad se zaměstnává tím, co je očividné.  

Historie: Fergus se narodil v létě roku 1997, jako první syn do královské rodiny. Jeho otcem byl následník trůnu Wallace Douglas McKenzie, který je současným králem Skotska, a jeho matkou byla Catriona McKenna, což byla dcera vysoce postaveného politika. Svazek z rozumu, který splnil to, co mu bylo dáno jako úkol. Fergus jako následník trůnu bude teprve třetím králem ve funkci po osamostatnění od Anglie. Ano, Skotsko je konečně opět samostatné a svobodné. Vytoužená svoboda přišla a nehodlají si na ni znovu nechat sáhnout. Díky rokům pod nadvládou Anglie, má Skotsko chatrné mezinárodní vztahy (většinou žádné) a musí se naučit znovu fungovat. Vybudovat silný systém i ekonomiku. Dědeček i otec se snažili království, co nejvíce pro nástup Ferguse připravit, ale chlapec se měl ještě hodně co učit. Mladý princ byl dlouho jedináčkem. Nebylo mu upřeno nic z výchovy hodné prince. Měl soukromé učitele a o cokoliv chlapec projevil zájem, bylo podpořeno. Dětství to bylo aktivní, královská rodina sice vyznávala tradiční hodnoty, ale nechtěla chlapci tvořit domácí vězení, jen kvůli tomu, do jaké rodiny se narodil. Vyrůstal i tak značně osamocený, což zjevně způsobilo jeho introvertní a uzavřenou povahu. Až v jeho deseti se narodil další chlapec. Byl to moc velký věkový rozdíl na to, aby si bratři přirostli k srdci. V následujících letech pak na svět přišel ještě jeden mladší bratr. Mladší bratři jsou bez sebe jako bezrukou. Nedali by na sebe dopustit. Fergus, ten se musel učit vládnout a běžné životní radosti mu byly odepřeny. Zatímco bratři mohli daleko více užívat života, následník trůnu měl své povinnosti. Musel se všechno naučit, aby království neposlal ke dnu. V učení nalezl zálibu. Ukázala se jeho logická mysl a diplomatické vlohy. Chlapec projevoval zájem o matematiku, počítače, fyziku i chemii. Z logických disciplín nebylo snad nic, co by nezvládl. Rodina si tak značně oddechla. Nepředpokládali, že takto inteligentní princ by mohl být zkázou svého království, a tak i jeho výchova polevila. Mohl se realizovat ve většině svých dosavadních zájmů. Ovšem, nepředstavujte si jeho dětství nijak hrozivé. Pořád to byl Skot. Byl sice odmalička veden k jisté nelibosti k Anglii, ale jinak ho čekala průprava skotskými tradičními hrami, učil se gaelštinu a přičichl i ke golfu. Fergus na své dětství i dospívání vzpomíná rád. Pokud si splnil zadané úkoly, měl volnost. Prošel si vším, co by si dospívající mladík měl zažít. První láska, první zkušenosti s alkoholem, výlety s přáteli i chlapecké vylomeniny. Tisk o něm pochopitelně mluvil, ale kupodivu více ten anglický, než skotský. Princ stále myslel na svou pověst i fakt, že reprezentuje celou zemi. Zůstával proto dosti umírněný. Je tak dost možné, že svou nevybouřenou duši ještě vybouří teď po své dvacítce. Jakmile se rodiče dozvěděli o akademii pro prince a princezny, neváhali na ní syna poslat. Doufali, že tam Fergus dostane vše, co by mu doma dát nemohli a vrátí se nabytí zkušenostmi jak správně vládnout. Pro následníka trůnu jsou pocity ohledně akademie smíšené, přesto doufá, že vše co se naučí, bude moci zužitkovat. Hlavně chce tamější známosti později využít k mezinárodní spolupráci a podpoření vztahů, které tolik chybí.