ANJA KIVISTO

Jméno a příjmení: Anja Kivisto

Věk a datum narození: 20. prosince, 19 let 

Funkce: Studentka

Obor: Dvorní dáma

Bodování: 0 b

Rodná země: Finsko

Faceclaim: Lisa Teige 

Zájmy: Drtivá většina jejích koníčků má jeden a ten samý jednoduchý záměr- vcucnout do sebe všechnu přebytečnou energii nebo emoce, které v běžném životě můžou vzbuzovat až hyperaktivní sklony nebo nekontrolovatelné výbuchy vzteku. Takže především sporty, samozřejmě. Ať už je to orientační běh nebo frisbee, Anja pohyb miluje a vždycky se u něj dokáže suprově vyblbnout. Kromě toho určo nepohrdne ani nějakou tou dobře napsanou knížkou, ať už sbírkou úvah, povídek nebo klasickou červenou knihovnou 

Charakteristika: Anja nikdy nebyla ta, která na sebe brala zodpovědnost- Je nejmladší ze tří dětí a jediné, co se od ní kdy očekávalo, bylo být přiměřeně inteligentní, vtipná, půvabná a vystudovat nějakou kvalitní školu, která by jí zajistila dostatečné společenské postavení. Což bylo, na poměry její rodiny, celkem málo, čili měla vždycky volnost v tom vyvinout se tím směrem, jakým bude sama chtít. Těžko říct, jestli to nakonec mělo kýžený účinek. Začala se díky tomu zajímat o kontroverzní témata ve společnosti, vytvářet si pro dospívající typicky vyhraněné názory a až trošku přehnaně je prosazovat, což jí, na rozdíl od většiny jejích vrstevníků, furt drží. Má v sobě vrozený zápal pro věc a ještě ke všemu je to ukázkový prototyp člověka, který myslí především srdcem, mozek skoro vždycky stavějíc až na druhý místo, což vede k tomu, že až moc často a moc snadno vybuchuje. Fakt, že je přehnaně emotivní, se ale óbčaaaaas projeví i v lepším světle, třeba se neskutečně ráda směje, ať už je to sebevětší blbost, nebo je víc než hodně empatická vůči ostatním. Jasně, semo tamo udělá nějakou ukázkovou sobeckost, ale skoro nikdy to není proto, že by chtěla vyloženě polepšit sama sobě nebo uškodit svému okolí, spíš jí v tu chvíli nedojde, jaké její jednání může mít následky. Žije z okamžiku na okamžik, jedná spontálnně, impulzivně, nesnáší plánování a když už něco plánuje, můžu vás s lehkým srdcem ujistit, že to na devadesát děvět celých devět procent nevyjde. Pokud bych měla teda nakonec shrnout její existenci jedním jediným heslem, bylo by to pravděpodobně: "We need more kindness, more compassion, more joy, more laughter. I definitely want to contribute to that." Co se vzhledu týče, rozhodně není univerzitním příkladem člověka, kterej o sebe nějako přehnaně dbá- spíš naopak. Jasná věc, stará se o to, aby měla hezkou pleť a když se jí udělá pupínek, nenechá si ho kralovat uprostřed čela, ale třeba líčení jde skoro úplně mimo ní a šáhne po něm jenom vyjímečně a minimálně. Má typicky ženskou postavu a ví to o sobě, takže to - snad na protest- vykompenzovává oblečením, který vypadá spíš jako několik pomuchlanejch kousků, který vám vypadly ze skříně a nesmrděly natolik, abyste si je mohli oblíct, než něco hodné dámy, i když k to sobě ve skutečnosti dokonale sedí a je v tom taková tichá genialita, se kterou všechny svoje ohozy skládá. Často za svůj "styl" schytala nejednu "výchovnou" a káravých pohledů si užila až jejda, každopádně stiskla zuby a pořád si mlela svojí, až začali všichni kolem pokládat její urputnost za prostou a nezvratitelnou skutečnost a když to bylo vážně k nevydržení, jednoduše přimhouřili kukadla.

Historie: Psal se zamračený prosincový den a na svět v hodinách ranních vykoukla prťavá, pomačkaná a zboulovaná šišule dalšího Kivistovic prcka. A křičela, křičela, křičela a křičela, což Anje ostatně v nemálo situacích zůstává do teď. Většinu dětství strávila společně se sourozenci na venkově u prarodičů, zatímco se matka starala o podnik a otec působil jako blízký přítel a poradce královské rodiny. Na rozdíl od jejího bratra nenesla tíhu prvorozeného a toho, kdo jednou zaujme otcovo místo v politickém dění a ani jí nemusel dělat starosti butik, který má připadnout prostřední sestře, dokonce dostala i pohov od určitých moralistických kázání o odpovědnosti a dřině, které si museli první dva potomci vyslechnout víc než často. Někoho by to možná rozmazlilo, ale na Anju měla celá ta situace dopad skoro až opačný- nevybudovala si takovou vážnost, všechno brala s nadsázkou a humorem a byla vlastně kromě babičky jediný člověk z rodiny, který na vás byl milý ne kvůli obchodu nebo vlastnímu prospěchu, ale kvůli tomu, že to tak skutečně myslel. Když už je řeč o babičce, právě ona měla a vlastně pořád má v jejím životě jednu z nejdůležitějších rolí vzhledem k tomu, že v něm líp než obstojně zastoupila matku. To její životní filosofii si Anja převzala, to ona je pro ní vzorem a tou nejúžasnější ženskou, kterou kdy u sebe měla. Jak šly léta, Anja pendlovala mezi venkovem a hlavním městem Helsinky, s sebou táhnouc vždycky svojí učitelku Alici, která byla sice jedna z nejupjatějších osob pod sluncem, každopádně dokázala pádnými argumenty i jí přesvědčit o tom, že by se vážně měla učit pro sebe a ne svoje okolí, což nakonec zabralo. Z děvčátka se stával samostatnej puberťák a pak už dokonce i adolescent, od kterého se očekávalo, že začne brát svůj život vážně a posune ho určitým směrem. Nu, nebudu to prodlužovat, samozřejmě to Anja vážně nevzala ani trošku, vlastně na celou záležitost "začni.se.chovat.dospěle" dost kašlala a místo toho se plížila v noci oknem ven, aby si mohla zaplavat při měsíčku nebo něco podobně dětinskýho. Až si jí jednoho dne vzal otec stranou (což udělal vlastně poprvý za celej její život) a oznámil jí, že pojede studovat obor dvorní dámy na tu nejlepší školu, kterou dokázal najít. A ať se, laskavě, nenechá hned vyhodit a bere to aspoň trošíčku zodpovědně. Těžko říct, jak moc si to výrazné doporučení vzala k srdci.