ALISON DALIA HERRERA

Jméno a příjmení: Alison Dalia Herrera

Věk a datum narození: 2. února, 19

Funkce: Student

Obor: Princezna

Bodování: 0b

Rodná země: Argentina

Faceclaim: Camila Mendes

Zájmy: Dost se zajímá o tanec, hlavně street dance atd. Občas ráda hraje na klavír, zajímá se o módu, ráda flirtuje, občas (celkem často) si zakouří. Někdy se koukne na seriály nebo filmy.

Charakteristika: Alison není úplně princezna podle představ. Nechodí každý den v růžových šatičkách po svém zámku a už vůbec ne v růžových kruhových šatech. Občas ovšem ty kruhové šaty snést musí. V sukni není vidět skoro nikdy, jen když je to nutné. Občas si vezme velkou černou mikinu s kapucí a jde jen tak tančit za ostatními do města, ale svou identitu neodhalí. Její tmavě hnědé až skoro černé velké oči jsou ale dost nápadné, takže na ní občas přijdou novináři a ona to pak musí vysvětlovat svému otci, ale i přes zákazy se stále do města vrací. Když má volnou chvilku a ví, že si jí nikdo nevšimne, jde si zakouřit do své malé, ale útulné koupelny a potom vyvětrá, aby to její dvorní dáma nezjistila. Má né zrovna dlouhé černé vlasy a malinko snědější pleť. Zpívá si ve sprše a to celkem nahlas, takže už to pak není úplně soukromí koníček. Občas chodívá do hudebního salónku, kde hraje na klavír a celkem jí to baví, i když se to zrovna nehodí k její povaze "drsňačky". Několikrát v životě už měla přítele, ovšem vždy se s ním rozešla ona. Má dobrou postavu. Ani ne vyhublou, ani ne plnoštíhlou, ale víc se to přiklání k vyhublé. Nejvíc se jí na sobě líbí asi obočí a právě její tmavé oči. Je tvrdohlavá a drzá, ale s přáteli je milá...většinou. Dost se zajímá o módu, takže se snaží nosit to,co je zrovna v módě. Ráda se i kouká na filmy a na seriály. Opravdu ráda jen tak flirtuje s neznámými muži, hlavně v jejím věku. Dá se jí důvěřovat. Nikdy nevyzradí tajemství a svoje sliby dodržuje do posledního detailu. Jedny z mála jejich slabých míst jsou noční můry, které po smrti svoji matky mívá každý den. Rozhodně jí v tom nepomáhá otec, který je každou chvíli pryč. Její nevlastní matka je celkem fajn, ale taky se jí úplně svěřovat nechce. Nejí zrovna zdravě, ale ráda posiluje, takže jí to pomáhá udržovat kondičku. Nemá sourozence, proto je jasná následnice trůnu, ale nemyslí si, že je na to stavěná. Má strach z letadel, kvůli jedné z jejich nočních můr, která se jí zdála před pár lety. Ovšem jen, když letí nad ní. Je to zvláštní, ale když letí v něm, ani si neuvědomí, že by mohla mít strach. Nevypadá zrovna chytře a ani se tak nechová. Ale většinou ti, kteří jsou podceňováni pak mají největší moc. Její nejoblíbenější barva je šedá, přijde jí, že se hodí ke všemu vždy.

Historie: 2. února se ze zámecké ošetřovny začal ozývat dětský pláč. Narodila se princezna Alison, štěstí královské rodiny Herrerů z Argentiny. Vyrůstala jako každá normální princezna. Stále úsměv na tváři, růžová kam si se podíval/a. Svoje rodiče měla opravdu rada a rozumněli si spolu. Svojí mamce vždy sdělovala všechny svá tajemství. Nikdy nepocítila samotu. Ovšem toto štěstí trvalo pouze do princezniných jedenácti let. Dva týdny po jejich narozeninách se dozvěděla, že její maminka má už měsíc závažnou nemoc, rakovinu. Alison to prožívala s ní. Nebyl den, kdy by se nepřišla na maminku kouknout do nemocnice, kde trávila většinu času. Bojovala jak se dalo, nechtěla nechat Alison samotnou na tomhle velkém světě plném lží a nástražek. Ovšem několik týdnů před dvanáctými narozeninami Alison královna zemřela a zavládl smutek v celé zemi. Hlavně princezna cítila smutek a jakoby se to už nikdy nemělo zlepšit. Týdny s nikým nechtěla promluvit a v tu dobu se u ní začali objevovat i noční můry. Jednou za dva dny se jí začalo zdát vždy něco strašného, čeho se nemohla zbavit, i když moc chtěla, protože přeci jen to bylo jen bezmocné dítě, které přišlo o matku. Po těch několika týdnech začala nosit hlavně černou a nechala si přebarvit pokoj na tmavě modrou, protože černou jí otec nepovolil. Ve čtrnácti se začala zajímat o tanec a tím se trochu vrátila do normálu, protože konečně našla věc, která jí naplňuje a dělá ji šťastnou. Ani sama neví, kdy se u ní začal objevovat zájem o kouření nebo o flirtování, prostě to přišlo samo. Noční můry má do dnes, ale už se je snaží ignorovat. O tom, že půjde na akademii se dozvěděla od své nevlastní matky týden před odjezdem. Nebyla z toho vůbec nadšená, ale nakonec přeci jen nastoupila