ADRIEN THIERRI ENJOLRAS

Jméno a příjmení: Adrien Thierri Enjolras

Věk a datum narození: 13. ledna, 19

Funkce: Student

Obor: Princ

Bodování: 15 b

Rodná země: Francie

Faceclaim: Aaron Tveit 

Zájmy: Historie (převážně válečná), střelba z historických palných zbraní, strategie a taktika, četba, zpěv, horolezectví, cestování (především expedice do odlehlých koutů světa), restaurování soch a terénních vozidel, hra na klavír nebo ukulele, mezilidské vztahy, tanec, divadlo, šachy, degustace vína, organizace menších akcí, diplomacie, zeměpis. 

Charakteristika: Začněme poněkud netradičně... Čeho si na každém člověku nejdříve všimnete? Zřejmě to budou zanedbatelnosti, který dokáže spatřit každý omezenec. Co když jste, ale slepý? Svět se pro vás stává nezajímavou skvadrou. Barvy? Co jsou to barvy? Nic, co by pro vás bylo známé. Pro slepce jsou podstatné takové vjemy jako jemné vlasy, prst, který si porýpne do důlku, v místech, kde má jiný koutek, vějířky kolem očí, v případě, že se dotyčný směje a nebo... mírně zkřivený nos, přišel k němu snad důsledkem zranění. Vžijte se do role nevidomého, pro něhož je každý nový objev skutečným pokladem. Jelikož tak nejlépe poznáte osobu, pro kterou je prakticky vše, každá maličkost, novinka něčím zcela neprozkoumaným. První čím zaujme je hlas. Neuvěřitelná barva, která dovede být na jednu stranu jemná jako samet, zahřeje až u srdce a okouzlí prakticky kohokoli, jakoby měl klíč k vašemu srdci, jež se otáčí za pomoci intonace hlasu, jež se stále mění. Jindy zase zhrubne, hřmí a bouří se v prostoru, jakoby měl v určitý moment nastat konec světa, na nějž jste netrpělivě čekali. Většina osob, jejichž názor nikoho nezajímá se sice domnívá, že vše vyčtete z očí, jen stěží tomu tak je, málokdy vás něco dovede klamat nebo naopak prozradit jako hudba, která se vám line z hrdla. Vztáhnete ruku, hřbety prstů pomaličku zkoumají každý milimetr jemné řezané tváře. Spodní čelist je výrazná, hrubá, jakoby snad byla tesaná z kamene na rozdíl od samého zbytku jeho obličeje. Nabydete snad pocit, že si o spodní čelist, jež je zpravidla pevně stisknuta s tou horní snadno rozedřete vlastní kůži. Opustíš tedy spodní část, čelist i bradu na níž jsi nahmatal výraznější důlek. Rtů se prakticky bojíš dotknout, jakoby byly motýlím růžovým motýlím křídlem a ty ve snaze je okusit je, bys setřel světlý růžový pel. Neunikne ti však, že vrchní ret je výrazně vykrojený a pravý koutek, jakoby měl potřebu neustále vyjíždět nahoru. Jakoby mermomocí musel pokazit nedotknutelný andělský zjev mramorové sochy a vypadat dočista jako... smrtelník. Prsty přejíždí po tvářích, po stezičce, kterou tvoří občasně usmívající se rty. Jakoby snad tato odlišnost byla Ariadninou nití, jež vás bezchybně provede zrádným Labyrintem. Dostáváš se k zákrutu nosu a víčkům, kůži, která sama o sobě vytváří sotva znatelné vějířky. Náznak smíchu. A... také nepříliš častého spánku. Obočí není nikterak dlouhé, nemá skutečně oči jako mrkací panna. Přejedeš přes víčka, až k obočí, připodobněme ho třebas ke chmýří. Tmavě světlému... Nos je zpočátku úzký, bez hrbolů, či zakřivení, jak ho tak prsty zkoumáš, zdá se ti až... obyčejný, prakticky nezajímavý. Vracíš se tedy dál ke své pouti. Prsty pochodují jako mravenčí nožičky k čelu, klene se nad obočím jako obloha až ke kořínkům vlasů. Pramínky, které mají ve zvyku se neřízeně vlnit, pokud si je neulízne gelem. Těžko říci, jaké by to bylo zamotat si v nich prsty, snad by vám neušlo, jak se mu slastně přivřou oči. Ale nezacházejme do takových detailů... Krk, trup, i přes košili, či tričko by bylo patrné, že je zvyklí cvičit a nepochytil nešvar mnohých jeho vrstevníků opíjet se do němoty vším, co teče. A přesto, ještě stále se nedostala do fáze, kdy by měl na břiše hrbolky a vy byste se museli bát, že si zlomíte prsty, když mu dáte do břicha jednu pěstí. Ruce a hubené dlouhé prsty, složitě postřehnutelný důkaz, že není další z těch tvrdých mužů, kteří nedělají nic jiného než bezmyšlenkovitě cvičí. Nikoli, od té doby, co objevil hudební nástroje se prsty s nebezpečnou rychlostí pohybují, jak po strunách... či už klávesách a kdybyste ruku pootočili, je tam vcelku patrné čtverčíslí 1832. Černý inkoust nijak neodkazuje na důvod jeho vypsání. Pak tu máme ještě zadek a nohy... Jedno i druhé k popsání není podstatné, na obojí si snad uděláte názor samy, stejně jako na jeho maličkost. Ale... Přidejme jeho osobě tolik ty barvy, které jsem vám odepírala. Zjistíte, že vlasy nejsou ani světlé, ani tmavé, ale mají odstín špinavého zlata. Pleť je možná přespříliš světlá, nicméně, pokud ji vystavíte slunečnímu světlu nabude olivového odstínu, možná byste ho zařadili spíš mezi Filipíňany, pro než je jemně nahnědlá barva tak typická. Jak nejlépe popsat oči? Modrošedé tůně? Bouřková mračna? Či snad hladina moře? Konec básnění, jsou zkrátka nezvykle šedomodré a svým způsobem, necitelné, ledové. Ač se v nich objevují jiskřičky, jen málokdo raději nesklopí zrak. A oblékání... Jakožto reprezentativní osoba a budoucí vládce Francie samozřejmě ví, jak se oblékat do společnosti, svou zemi upřímně miluje, tato láska se také odráží na způsobu, jakým se obléká, drahou košili zdobí červeno-modro-bílá kravata či jiná maličkost v národních barvách. Pokud by se lidé měřili podle charakteru, byl by Adrien Thierri Enjolras typickým Francouzem. Tedy symbolem, který hrdě reprezentuje vlastní domovinu a všechny její zvyklosti, ať jsou sebebanálnější. Výchova francouzských dětí je pověstná svou nevázaností, takzvaně nechtějí potlačovat individualitu a Adrien? Nuže, pohlížíte na chlapce, takřka muže, který si je jistý sám sebou a pokud něco chce, ví, jak toho dosáhnout. Dokáže být stejnou měrou šarmantní jako sebestředný a sobecký. Divili byste se, co všechno dovede s lidskou povahou udělat pouhý úsměv či snad dobře zvolená slova. Skutečně, Tir má dar řeči, podvědomě ví, jaká slova zvolit a jakým způsobem hovořit, aby na sebe strhl pozornost ne jen jednoho člověka, ale třeba davu a to i bez toho, aby se někomu hloupě podbízel nebo se shazoval, aby byl "zajímavý". Nemá potřebu mluvit beze smyslu, ale pokud s ním naleznete společné téma, ať už je jakékoli, neunikne vám, že hovoří s plamennou vášní, razancí a zaujetím. Je dost možné, že právě způsob, jakým mluví, skládá větu za větu asi jako poeta, dává důraz na určitá slůvka neznatelně a přesto... aby si toho nešlo než nevšimnout z něj dělá osobu, které jazyk dává pomyslný klíč k lidskému srdíčku. Dovede být dobrá vrba, ale špatný utěšovatel, vlastně, to nedovede, možná si vás vyslechne, ale slova k tomu, aby vás zbavil smutku najde jen stěží. Právě tehdy se ukáže jeho necitlivá maličkost, jelikož nemá rád, když individua v jeho okolí (a nedovolte si tvrdit, že by snad s někým takovým měl spolupracovat) hloupě fňukají, stěžují si na svůj složitý hormony nevybouřený život a smůlu v lásce... Má podivuhodnou barvu hlasu a ať už mluví jakýmkoli jazykem, je zde patrný francouzský přízvuk, který se ani nesnaží zakrývat. Nutno podotknout, že jen nerad hovoří jinou řečí než svou mateřštinu. To má společné s většinou francouzských občanů. Přeci jen právě Francouzi jsou pověstní hrdostí na svou vlastní řeč. V každém případě se mu velmi často stává, že nevědomky přechází z cizího jazyka do toho vlastního. Skutečně nerad mluví německy nebo anglicky, oba jazyky mu připadají hrozně hrubé, tvrdé. Co se smyslu pro humor týče... Není žádný studený psí čumák, jen jeho způsob vtipkování málokdo pochopí, málokdo mu rozumí, tak, jako je pro Angličany typický suchý humor, Francouzi mají ve zvyku o vážných věcech mluvit s jistou frivólností a nevázaností a o těch triviálních zase naopak. A Adrien? Ten vtipkování pozvedl na zcela novou úroveň, nemá potřebu si do vás rýpnout v případě, že pozná, že jste prostoduší a ač normálně jedná uhlazeně, tak, jak se na prince sluší a patří, právě rýpavé poznámky, které jsou povětšinou trefné s tou uhlazeností dosti kontrastují. Co se prostoduchostí týká, sám nesnese, že by na někoho mohl působit jako hlupák, je to jedna z mála věcí, kterým byste se ho mohli skutečně dotknout. Adrien se považuje za člověka inteligentního, který si libuje v aktivitách nad, kterými by zůstal chorý rozum stát, volné chvíle si rád zkracuje četbou, luštěním černých historek nebo hrou šachů. Právě díky šachům se u něj rozvíjí zkušenosti strategie. Jak to u většiny stratégů bývá, "Generál E. zná jen jeden manévr, obětovat pravé křídlo..." tenhle generál E. popravdě volí obětování pravého křídla jen jako nejhorší možnost a v rukávu si schovává mnoho jiných taktických manévrů. Groteskní je jeho puntíčkářství a určitá přísnost, Tir je pedant, který se málokdy spokojí s cizím názorem, nedej bože, že něco není dotáhnuto úplně do konce, nedá se však říci, že by snad měl plnou hubu keců a sám se nedržel pravidel, ba ne, má dostatek sebekritiky a pokud po vás něco požaduje, tak zcela oprávněně, dokonce má talent na to vás přesvědčit, že skutečně přistupujete na jeho hru. Ale... jak je přísný, tak dochvilnost... inu, ta se mezi jeho silné stránky brát nedá, ne že by vás neměl v úctě, ale je slušností a naprostou samozřejmostí, dopřát si ve Francii akademickou čtvrthodinku. To však nic nemění na tom, že jde o mimořádně panovačnou osobnost. Narozdíl od sestry, která jakoby z oka vypadla jejich strýčkovi z matčiny strany, Adrien se potatil, narozdíl od Addy, on je daleko chladnokrevnější, snad až flegmatický, jen tak něco ho nevyprovokuje, nerozzuří, ba co víc, má tendence chovat se povýšeně a arogantně k osobám, které mu nesahají po kolena. V protikladu však, stejně jako sestra pochytil patriotskou lásku k národu, právě zde se ukazuje horká iránská krev, která mu proudí v žilách, jelikož Enjolras ví, že jeho země je chloubou Evropy, devátým divem světa a Francouzové jeden z nejuznávanějších národů a ať už se stane cokoli, Tir si uhájí prvenství své země ve světě jako správný vládce.

Historie: Adrien Thierri Enjolras. Pro své rodiče Zareenu Soomekh a Cyrila Rosaire Enjolrase byl tolik očekávaným následníkem po prvním potomku, dcerce Addison, která jakoby jejich mamince z oka vypadla, zatímco Adrien? Měl spíše otcovi francouzské rysy. Ale dost motání se v rodinných vazbách... Dětství sourozenců bylo... velmi povolné, přestože se jednalo o budoucnost národa a významné osobnosti, malým špuntům se to ani zdaleka nehodilo, zvlášť ne ve chvíli, kdy probíhali typické sourozenecké rvačky. Zpočátku spolu vycházeli skutečně asi tak dobře jako... kočka a myš, to zvláště v době, kdy soupeřili o pozornost rodičů, oblíbenou hrou sourozenců v té době byla zejména "Koho by mamka nebo taťka zachránili jako prvního, kdyby se topil..." ony naprosto zbytečné rozepře se vytratili... Snad někdy v sedmém nebo osmém roce Tirova života ze starší sestřičky se stala nejvěrnější parťačka v zločinu. Ale pozor... Zhruba o tři roky později se opět vše změnilo, výchova na následníka trůnu, která do té doby probíhala nenápadně se ještě zintenzivnila, když se začali roznášet první drby o incestním vztahu královny s jejím mladším bratrem Raminem. Právě on byl do Francie pozván, aby vychovával Addy zatímco Adrienovi? Jeho se ujal přímo otec, začal ho seznamovat s vším, co by měl krát umět a znát. Chlapec byl seznámen se všemi těmi lidmi, se kterými by měl v budoucnu spolupracovat, navázat kontakty. Ale malému dítěti? Bylo až obdivuhodné, jak rychle dokázal vysledovat a napodobit chování těch snobů. Právě tento způsob výuky dovolil Tirovi vyspět daleko dříve než to je u chlapců jeho věku běžné. I přes celkovou vytíženost mu však byla umožňovaná určitá volnost, aby se sám seberealizoval. A teď? Spolu se sestrou je poslán na školu pro prince a princezny, ovšem s tím rozdílem, že si ji sám vybral, bere to jako možnost, jak přinést vlastní zemi, co největší přínos. A zároveň způsob, jak se seznámit s dalšími stejně smýšlejícími osobami.