ADERYN VERA BRANWEN

Jméno a příjmení: Aderyn Vera Branwen

Věk a datum narození: 28.července, 26

Funkce: Učitelka

Předmět, který vyučuje: Mezinárodní vztahy

Rodná země: Wales

Faceclaim: Maeve Dermody

Zájmy: Cigarety - na dobré kuřivo má vkus a cigarety bere pouze jako prostředek k prožitku právě z kouření, ne proto, že by je potřebovala, divadlo, literatura - dává přednost severskému realismu a severským detektivkám, za zmínku stojí především Jo Nesbø, Åsa Larsson a Kjell Eriksson, avšak nepohrdne ani klasiky jakými jsou Agatha Christie nebo Arthur Conan Doyle, ani muzice se nevyhýbá, mezi interprety, které ocení je například Frank Sinatra či Zaz, popřípadě Alfie Boe, se kterým měla tu čest se potkat, popřípadě jakýkoli swingoví zpěvák, na swingu jí zaujala ta nevázanost, překvapení, jelikož jedna písnička není identická, liší se rychlostí, ozvláštněnou intonací nebo zkrátka nečekanými pauzami, nadále má ráda diskuze ať už jde o přátelskou debatu nebo slovní střet, vyžívá se v taktických hrách jako jsou šachy nebo jejich odnož, exošach. Velmi vyvinutá jemná motorika jí umožňuje poměrně dobře malovat, k malbě či kresbě si nikdy vztah nenašla to se však nedá říci o kaligrafii a falšování písma jako takového. Jako každá žena velmi ráda tančí, mezi oblíbené tance patří argentinské tango, waltz a foxtrot. Ačkoli by to pak od ženy málokdo čekal, minimálně od takové jakou je Vera, volný čas si dovede zkrátit běháním, má rychlé nožky.

Charakteristika: Aderyn Vera Branwen už jen to jméno zní honosně, zvučně a bezpochyby zapomatovatelně. Suďme osobu jen podle jména, Aderyn to doslova znamená ptáček, můžeme snad soudit, že je tato žena kýmsi nepolapitelným, éterickou bytostí, která se nedá svázat, nesmyslnými pravidly nebo lidmi, ať už jde o ženu či muže, nejste od pravdy daleko, Verou jde skutečně velmi složitě manipulovat, minimálně je natolik inteligentní, aby váš pokus ovlivnit její osobu byl výhodný především pro ni, je natolik dobrá herečka, že si nemáte šanci všimnout, kdy se karty obrátí a šachystka vás má v hrsti. A druhé jméno... Vera, to znamená víra, což je samo o sobě velký paradox, pravdou je, že Vera by moc ráda věřila, v rodinné štěstí, popřípadě v Boha, nicméně první ze zmíněných se vytratilo příliš rychle než aby to na její charakter mělo vliv a druhé? Nikdo jí k víře nevedl, k žádné z těch mnoha a víra jako taková... ji nenaplňuje, kolosálnost kostelů, vertikalita chrámů jí spíše děsí. Vera je realistka, věří v to, co vidí, to, co si může ohmatat. Bezpochyby je skvělá herečka, dokonce natolik skvělá, že přestože lže do očí, prakticky to nejde poznat, v očích, gestech to nejde poznat, hlas je příjemný na poslech a pohled přímý, něco takového byste nečekali od zrádného jedince, který se dokáže schovávat stejně umě jako pouští zmije. Tato žena disponuje pozoruhodnou pamětí, málo co ujde bystrému pohledu, je detailistka a dokáže se pozastavit i nad maličkostmi, které byste běžně přehlédli. Z jejího přirozeného klidu, který je takřka flegmatický ji jen tak něco nevytrhne, byla vedena k tomu, aby jednala s rozvahou, vždy s nadhledem a nenechala se rozhodit každodenními triviálnostmi, které den přinese. Dala by se tedy pokládat za chladnokrevného člověka, který se dovede dobře rozhodovat i v krizových situacích. Pokud čekáte, že žena jako ona bude zapšklá stará panna beze smyslu pro humor... To se mýlíte, stejně jako nemá potřebu vést nudné debaty o změnách počasí se od ní však nedočkáte bezmyšlenkovitého blekotání, dokáže hoořit se zápalem přímo k věci, střídajíc odstín hlasu, který není nepříjemně vysoký, jako u operních sopranistek a vlastně ani chraplavě hluboký, její jazyk je velmi mrštný, můžete očekávat, že pokud do ní začnete rýpat, buď to přejde a za předpokladu, že ji za debatu stojíte vám rýpavé poznámky vrátí se vší parádou. Jak jen rychle dovede serióznost zaměnit za ironii nebo sarkasmus. Jako žena, která byla vychovávána k jistému bontonu od ní rozhodně nemůžete očekávat buranské chování ve společnosti se dovede pohybovat a přestože je poměrně obyčejná je na ní samotné něco, co vás zkrátka přiměje jí věnovat pozornost, ať už je to ladnost, elegance, popřípadě neúplná strohost jejího oblékání, které je po stylu Coco Channel, jak praktické, tak slušivé. Nade vše miluje logiku, matematickou záhadu o několika neznámých, které přináší, jak detektivní příběhy, tak šachy nebo... mezinárodní vztahy, však se na ně specializuje. 

Historie: Aderyn Vera Branwen, jméno, které nebylo v rodném Walesu vůbec neznámé, jen těžko vám, slušným občanům ujde jméno prvního dítěte waleského královského páru. Příchod na svět uřvaného spratka byl velkou radostí pro oba rodiče a i přesto se král Gwynedd Branwen nijak netajil jistou hořkostí, jelikož z holky, kterou jeho první dítě bylo chlapce neuděláte. Zatímco malá Vera rostla její maminka na svět přivedla ještě dvě další dívky a sice Eleri Ffion a Glynis Mair. Děvčátko, které bylo už jako malé pískle dosti bystré si brzy začalo všímat, že na ně tatínek kouká spíše s nechutí a pro maminku nemá milá slova jen výtky, prakticky pro nic. Její maminka, původem z Británie byla hrdá žena, která na sobě nedávala znát, jak moc jí mrzí manželovo chování a výbuchy vzteku, jež přicházeli zpravidla tehdy, když spolu měli sdílet lože. Poté, co se však dva synové narodili mrtví, král usoudil, že k sobě potřebuje vhodnější partnerku, takovou, která mu po šesti letech dá dědice, přiměl svou královnu abdikovat a na její místo se dostala jiná, mladší, výkonnější, ohebnější. Dovedete si zajisté představit, jaké z toho bylo haló. Finská šlechtična byla zaručeně výhrou, jelikož už v prvním roce se novopečeným manželům narodil chlapec Tristan a hned v závěsu další tři chlapci a jedna dcera. Děti z prvního manželství by byly odsunuty na druhou kolej, jelikož... řekněme, že nová maminka byla velmi ctižádostivá dáma, která se snažila prosadit hlavně sebe, stejně jako své děti a kdyby Vera nebyla tatínkovou holčičkou, pravděpodobně by vypadla ze hry. Ale za normálních okolností, matinka navrhla, že by se mladá dáma měla osamostatnit, co možná nejdřívě, aby se v tom strašlivém světě tam venku prosadila. Děvče však nebylo hloupé a pokud něco od nové maminky stačilo odkoukat, byla to menší forma manipulace, pro tuhle chvíli dočista amatérskou. Nicméně se jí podařilo vykomunikovat, aby byla poslána na velmi dobrou školu v Anglii, zatímco sestry byly poslány do Irska a Španělska. Přeci jen, konexe se hodí vždy, nevlastní matka zuřila, když se milá zlatá Veruška k tatínkovi tulila a slibovala mu, jaká bude vzorná studentka a jak se bude pilně učit. Nakonec se návrh se zahraničním studiem ukázal aktivem pro ni a pasivem pro její největší rivalku. Pokud od ní za čtyři roky nucené symbiózy Vera pochytila nějaké manýry, Anglie z ní udělala dokonalou dámu, takovou, která ví, jak pletichařit, zaujmout a taktizovat. Stala se... dámou, takovou, které nic nevytknete, vzornou slečnou, jež by se jednou mohla stát skvělou manželkou jakémukoli muži, jen, aby ho následně ovládala, manipulovala s ním tak, jak to bude výhodné. Do Walesu, kde trávila jen prázdniny či Vánoce se vrátila tedy zcela změněná. Otec k ní stále choval vřelé city, přesně takové, které máte k svému prvnímu dítěti, ta jistota Veře stačila, aby mohla začít svou malou selekci. Nejmladší sestra Glynis se jí stala užitečným spojencem, když shodou náhod skapal jeden z možných následníků, nevlastních bratrů. Přiznejme si... Mezi nevlastními sourozenci nebyl ideální vztah, nikdy neměli čas ho vybudovat, chlapce měla vlastní maminka omotané kolem prstu a pokřivený pohled na starší sestru, kterou neznali se nezměnil. Minimálně ti dva starší jí dávali moc rádi najevo, kde je její místo. Do těla druhorozeného chlapce, nebožátko mělo problém s nadměrným pocením, stačilo do jeho dávek, které potřeboval přidávat víc botulotoxinu a chlapec... zemřel prakticky z ničeho nic a že by za smrt snad mohla Vera, která se v medicíně přeci vůbec nevyzná? To byl pouhý výplod ztrápené mysli královny regentky, avšak Tristan? Ten si začal všímat podivně klidného chování ze strany obou nevlastních sester. Žel bohu neměl důkazy a vyjít s něčím takovým na veřejnost? Jednalo by se o nechutný skandál. Jeden malý černoušek byl, ale ze hry, zbývali už jen dva. Vera se nyní rozhodla pro něco... ne tak toxického. Přiměla Glynis k tomu, aby sehnala vysouvací jehlu, takové, které se používají, když se chystáte porcovat prase, což o to, jedno malé selátko už čekalo na večeři. Jedním z waleských zvyků byl například hon, kteří šlechtici pořádali jako kratochvíli před zakončením roku, rituál, který znamenal, že příští rok bude stejně úrodný. Patnáctiletý bratříček se měl honu účastnit také, toho dne vypadal vskutku kouzelně, starší sestřička ho zkrátka musela obejmout, musela se s ním vyfotit, aby se pro ně tato vzpomínka stala památeční. Pro ni rozhodně. Jehlu, která rychle vnikla do těla ani necítil. A na honu? Snad se mu splašil kůň, zvíře se vzepjalo a bratříček spadl. Kdyby se mu nesnažili udělat větší pohodlí odděláním opasku, zřejmě by skončil jako mrzák. Ale... jak vůbe přišel k malé zaškrcené ráně? Kdy? Než se zbavila třetího fakana, trvalo to celé dva roky, po zesnulých bratříčcích už zbyly jen vzpomínky, zbývali jen dva, dva spratci, které jejich maminka nezachrání i kdyby se snažila sebevíc, minimálně to si Vera namlouvala. Během dvou let budovala vztah se svým nejmladším nevlastním bratříčkem, stali se z nich to čemu tak říkáme parťáci, co na tom, že měl klučík chatrné zdraví i tak si s Verou užil plno legraci, mnoho legrace si užili také na dovolené ve Španělsku. Hráli různé hry, plavali, bráška měl zakázáno plavat daleko, jelikož neměl spotřebnou vytrvalost, ale znáte děti stačí je namotivovat říci, "Wyne, jsi šikovný kluk, že? Doplaveme spolu ke skále a zamáváme na maminku, schválně, jestli tam budeš dřív. Dám ti náskok, za tři... dva... jedna..." Chlapec jen výskl a nadšeně se rozběhl po pláži Vera se usmívala do zářivého sluníčka a... rozběhla se za svým malým schovancem. Dramatizovala a křičela, propadala hysterii, jakoby jí chlapec utekl, "Wy! Wy!" Ten jí však nemohl slyšet, neslyšel už vůbec nic a fakt, že se i Vera sama málem utopila, když ho chtěla zachránit, byl dostatečně krycí. Opět odporný čin, který jí nemohl být dokázán, ačkoli se tento případ prošetřoval. Avšak stále se dál než mimo královskou rodinu nedostali možné polemizace o malé černé vdově, Vera je aspoň prozatím bez poskvrnky, slečna, která dodržuje zákony, skvělá lady, které se dá věřit...