ADDISON CLAUDIA ENJOLRAS

Jméno a příjmení: Addison Claudia Enjolras 

Věk a datum narození: 27. srpna, 20

Funkce: Studentka

Obor: Princezna

Bodování: - 100 b

Rodná země: Francie

Faceclaim: Anastasia Baranova 

Zájmy: Našla si velmi podivnou zábavu ve formě ženského wrestlingu. Vše je to hrané, přesto by mnoho lidí ustrnulo, kdyby viděly ty rány, které schytává. Kromě wrestlingu se věnuje horolezectví, bruslení a aikido, kde využívá sílu protivníka proti jemu samotnému. 

Charakteristika: Addy, princezna francouzská, je převelice aktivní tvor. Nedokáže sedět v klidu či se povalovat. Přestože není milovníkem ohromné bandy lidí, ráda vyráží ven do kavárny, divadla či muzeií. Ráda se vzdělává v oblasti umění, sportu a někdy i načichne kousek politiky. Co nemůže vystát jsou cizí jazyky. Je naučená mluvy v anglickém jazyce, ale odmítá mluvit jakýmkoliv jiným jazykem než svým domovským. Ve všem upřednostňuje Francii a je ohromnou fanynkou Napoleona Bonaparte. Zvládá být ironická stejně jako milá. Miluje klasickou hudbu, ale nestydí si pustit i pravý rock. Samozřejmě že z Francie. Jejím nejmilovanějším filmem je Taxi a hercem Jean Gabin, nejlepší Valjean, který kdy žil. Častěji se nalézá venku, kde si užívá rozmanité přírody či krás francouzských měst. Rozhodla se za celý život projít každé městečko, každou vísku, chce spatřit vše, co z Francie spatřit lze. Prozatím prošla jen čtvrtku země, ale stále má celý život. Tedy, myslela si to než jí uvrtali do Brazílie, kde se jí nelíbí naprosto nic. Příroda hrůzná, podnebí děsivé, lidi oškliví, jídlo nechutné. Jak Francii s láskou procházela, tak v Brazílii téměř nevylézá ze školy. Nikdy by nevěřila, že jí napadne splín, bohužel se tak stalo. O to víc se prohloubil její strach z odstěhování se do jiné země ... navždy. Počítá se za vlka samotáře, i když s lidmi zvládá zcela normálně komunikovat. Přesto vše raději podniká sama. Utřídí si přitom myšlenky a má se poté s čím chlubit a dělit se o nové příspěvky do jejího deníku života. Miluje četbu a mezi její nejmilejší patří Victor Hugo, Albert Camus, Jules Verne a Alexander Dumas. Jako malá si s bratříčem hrála na Tři mušketýry, vždy museli najít někoho do party, ale Tir přijal roli Athose a ona se vrhla na roli Porthose. Vždy byla za tu bojovnou povahu, která si nenechá nic líbit a bude se prát za své milované. Někdy i doslova. Rodina je u ní na prvním místě před vším ostatním. Dost se postrýčkova ohledně horkokrevné nátury. Zvládne během vteřiny vybuchnout a během několika dalších se zase uklidnit. Ráda provokuje, ale hraničí to na pomezí slušnosti. Není žádná levná cuchta, která dá každému. Z určité části je romantička, i když o tom sama pochybuje. Ale pugétu by jistě nepohrdla, kdyby jí to bylo věnováno mužem, který by jí něčím oslnil, ne každým druhým pitomcem. Jako každý Francouz chodí ze slušnosti pozdě. Akademická čtvrt hodinka je národní zvyk. 

Historie: Narodila se jako nejstarší dítě své matky Zareen a Cyrila Rosaire Enjolrase. Jenže Francie není zase tolik emancipovaná jako jiné země, tudíž jí nikdo nevychovával, proto aby se stala královnou ve své zemi, zato v jiné po boku svého královského muže by měla být dostatečně šťastná. Nepamatuje si ten jeden rok, kdy byla nejmilovanější jedináček než se narodil její bratříček Adrien. Jako správný starší sourozenec ho mnohokrát potrápila, ale to spíše v tom věku, kdy si přála pozornost matky a otce jen pro sebe. Od nějakého osmého či devátého pro něj chtěla být tou nejlepší sestrou, ke které by vzhlížel a ona ho mohla chránit. Mnozí zlí jazykové tvrdí, že princezna je potomkem incestního vztahu matky a jejího mladšího bratra Ramina. Není to z důvodu podoby vzhledové, ale podoby charakterní. Ze svého otce či matky v tomhle případě nemá vůbec nic. Za ta léta si strýčkovu společnost zamilovala. Sice jí naučil mnoho nepěkných věcí, ale o tom se rodiče nikdy dozvědět nemuseli. Ve třinácti jí začalo docházet, že mezi matkou a otcem nikdy nepanovala láska pouze slušnost a vlídnost. Vztah byl čistě strategický, matka byla z Íranu a diplomatické kontakty s Francii přišli vhod. Bohužel, matka se musela naučit jiným mravům a jediný, kdo jí následoval byl její mladší bratr, který byl ohledně následnictví v Íranu až druhý v pořadí, tudíž mohl svou sestru udržet od depresivních myšlenek. Addy se tím občas trápila, jelikož matce se stýskalo po rodné domovině a do dnes se děsí toho, že dopadne stejně. Občas přemýšlí o možném útěku a cestování po světě. Jenže nechce zklamat rodinu, zvláště otce, ke kterému vzhlíží a tvrdí o něm, že je to nejkrásnější muž, kterého kdy spatřila. Pokud její vysněný princ čeká, že bude mít neposkvrněnou princeznu, tak to by musel zapůsobit černou magií, aby se jí panenství vrátilo. Jednou byla zamilovaná, ale vyšumělo to. I když mají s bratrem kvalitní vzdělání i tak je rodiče poslali do školy. Proč? Nejspíše si říkali, že by jim prospěla společnost stejně starých mladých dospělých a ne pouze nezdravé vlivy jejich strýce.